Dřevo jako materiál je mimořádně univerzální. V tradiční architektuře nabývá mnoha rozličných forem – standardně jednorozměrných tyčových prvků (trámů, sloupů) a dvourozměrných deskových prvků (prkna, desky…). Trojrozměrných hmotných prvků nabývá málokdy. Návrh Final Wooden House je založen právě na třetí možnosti.
Záměrem architektů bylo sjednotit veškeré odlišné formy a funkce dřeva do jednoho univerzálního prvku. Místo trámů, sloupů, vnějších a vnitřních stěn, stropů, podlah, nábytku, okenních rámů atd. je zde užito dřevo jen jako hmota, univerzální entita, která vytváří specifický druh architektonického prostoru. Neexistuje dělení na podlahy, stropy a stěny – místo, které je na první pohled podlahou může být židlí nebo stěnou, záleží pouze na úhlu pohledu.
Konstrukčně je stavba složena z prvků o průřezu 350/350 mm o proměnlivé délce, které jsou navzájem pospojovány ocelovými skrytými trny. Objekt má vnější formu stylizovanou do geometricky přesné krychle, která skrývá v principu amorfní interiér. Vnitřní architektonický prostor se dá popsat jako přepsání jeskyně – specifického nahodilého prostoru bez vnější hmoty – do dřeva. Přínos projektu spočívá v objevování dalšího možného využitá dřeva – tentokrát ne jako strukturálního prvku, který svým tvarem vzdoruje statickému namáhání, ale jako amorfního tvaru, který vzdoruje působení hmotou.
ZÁVĚR
Ze závěrů analýz jednotlivých referenčních staveb lze vyvodit nové trendy v navrhování dřevěných nosných konstrukcí. Aplikace tradičních (tesařských) postupů v progresivních formách architektury a jejich následná transformace do nových systémů je osvědčenou metodou vývoje, který platí v celé řadě různých odvětví lidské činnosti. Nahrazením drahých a složitých technologií a postupů jednoduchými tradičními má velký význam na poli trvale udržitelného rozvoje. Substituce velkorozponového lepeného nosníku větším množstvím menších prvků jednodušších na výrobu i dopravu nabízí možnost značných úspor v ekonomii a současně i ekologii stavby. K úsporám by došlo i během životnosti stavby, kde se nachází největší podíl nákladů na stavbu jako celek. Výměny a opravy menších částí jsou mnohem méně nákladné, než je tomu u velkých prvků, na kterých obvykle závisí stabilita celé stavby.
Existence progresivních dřevěných staveb dokazuje fakt, že možnosti dřeva ještě nejsou vyčerpány. Je možné se vydat cestou analogického přepisu standardních nosných struktur typických pro jiný materiál do dřevěných prvků. Takových konstrukcí je mnoho, a s postupujícím technologickým vývojem vznikají stále nové, které lze transformovat do dřeva. Některé experimentální konstrukce nevykazují stoprocentní soulad mezi hmotou a formou materiálu, a výsledek následně není zcela charakteristický pro dřevo jako základní prvek. Přesto jsou tyto stavby velmi cenné při následném výzkumu a vývoji, protože představují klíčový prototyp, na jehož základě může být u další stavby nesoulad minimalizován nebo odstraněn, a dojde tak objevení zcela nové strukturální formy.
PRAMENY/POUŽITÉ ZDROJE
MCLEAN, William, Peter SILVER a Peter EVANS. Structural engineering for architects. A handbook. London: Laurence King, 2014. ISBN 9781780670553.
MACDONALD, Angus J. Structure and architecture. 2. vyd. Oxford: Architectural Press, 2001. ISBN 9780750647939.
CHILTON, John, Gabriel TANG. Timber gridshells: architescture, structure and craft, 2017. ISBN 9781138775305.
LAAN, Hans van der. Architectonic space: fifteen lessons on the disposition of the human habitat. Leiden: Brill, 1983. ISBN 9789004069435.
